Neděle je skvělej den, nemusím vstávat v 5 ráno a plazit se do školy. Bohužel, doopravdy nesnáším neděli večer. Zítra ráno budu muset zase vstávat a zase jít, tam kam zrovna dvakrát nechci. Maturita se blíží a já stále neumím nic. Tenhle víkend byl obzvláště divný. Přirovnala bych ho k bradavici. Všichni víme, co bradavice je, co obsahuje a je voprus mít bradavici. Obzvlášť třeba na nose. No, a teď celej víkend je jak bradavice. Super!V sobotu se probudíte a chcete si jít zaběhat, ale jste tak šíleně líný, že ani nevstanete. Můžete mi někdo poradit, jak se z toho mám vyléčit? Z té lenosti? Jak se mám přinutit, zvednout svůj zadek a jít si zaběhat. A když už jdu, tak jsem zklamaná, že nevydržím běžet hodinu, ale pouhých dvacet minut. Nejde o to, že bych byla neschopná běhat, ale mám z běháním spojené né moc hezké vzpomínky. Takže na jednu stranu jsem pyšná na to, že jsem doopravdy běhat šla, ale na druhou stranu jsem zklamaná z minulosti. Jsem tak smutná, že nejsem ten typ člověka, který je schopný zapomenout na minulost. Pořád a pořád o ní přemýšlím. Pořád mě pronásleduje, furt mě nějak dobíhá. Doufám, že jednoho dne jí uteču a všem co mají stejný problém vážně přeji to stejný. :)