Úžasný,
jak naivní si založit blog a myslet si, že ho někdo bude dokonce číst. Myslet si, že mám natolik zajímavý život, že někdo u čtení nebude usínat. Dobře, první dvě věty a napsala jsem naprostý kraviny - který jsem pochopitelně vymazala. Ne, že by jsem na tom teď byla líp. Jo, doopravdy potřebuji s někým sdílet můj život. Vypsat se, přijít až přejít na jiné myšlenky.
Jen doufám, že nejsem jediná na světě, která absolutně neví co má napsat do svého prvního článku. Podle mě všichni u prvního příspěvku tápou, co napsat. Třeba ale na světě existuje člověk, co je jistý sám sebou, nebojí se něco napsat a není vystrašený z prvního článku na svém blogu. A to stojí za zamyšlení.
No, a možná si někdo rád i počte... možná.
