Jane Bacon

„Co se šklebíš. Na!“ podává mi talíř.
„Coooo? Neeeeeee!“ šklebím se dál.
„Vždyť to je veganský! To je bílý maso to můžeš!“ s naprostým klidem.
Doopravdy mě zděsil její serious face. Samozřejmě jsem neměla náladu jí vysvětlovat, jaký je rozdíl mezi veganstvím, vegetariánstvím a tak. Jen bože, proč proboha.

A tak radím všem maminkám! Prosím, neignorujte rozhodnutí vašich dětí a snažte se je pochopit!

Je mi devatenáct let, tak né že bych něco věděla o životě. Narazila jsem na yt a Erika Meldíka s tím, že natáčí denní vlogy v jeho - pardon -, ale naprosto příšerné angličtině. Né, že já bych excelovala. Jemu a Dominice se narodil syn Anakin, kde jsem vypozorovala zvláštní chování mužů

Znáte to, máte povinnosti, kterým se chcete vyhnout a tak raději rozkoukáte novou sérii vašeho oblíbeného seriálku - The 100.

Last kiss - Lincoln and Octavia

Musím se přiznat, že jsem často hrozný bručoun. Prostě bručím a bručím, i když nemám proč. To mojí matku naprosto šíleně štve, snaží se být vtipná a já se prostě nesměju.

1. Masseria Cervarolo - Ostuni, Italy

2. Urban Cowboy - Nashville, TN

3. Giraffe Manor - Nairobi, Kenya

4. Local Cave House -  Cappadocia, Turkey

5. Intercontinental Danang Sun Peninsula - Danang City, Vietnam

7. Tierra Patagonia - Patagonia, Chile

8. Treehotel  - Harads, Sweden

9. Park Hyatt Maldives Hadahaa - Republic of Maldives

10. Ackergill Tower - Wick, Scotland

Věčný problém prokrastinátorů a lenochů - Na jaký film se mám podívat? Samozřejmě existují servery jako csfd, atd. Pokud se vám poštěstí narazíte i na pár seznamů na různých stránkách jako - 10 nejlepších dívčích filmů, 10 nejlepších hororů... Jenže prostě já už jsem líná i koukat na něco nového. Tak si tak říkám: „Ty jsi studovala filmovou školu, o filmu toho víš víc jak bůh ví kdo, proč vlastně nesnažíš vyřešit tenhle problém?“

První co bych ráda napsala - film, seriál... nejen, že je to nástroj, kterým se dají ovládat masy, ale také se z toho může vyklubat závislost. Filmů je mraky! Nemůžete na ně ale koukat od rána do večera. Neříkám, že si jednou za měsíc dáte večer, a koukáte na novou řadu seriálu od rána do večera. Jednoduše to nepřehánějte.
Takže nové dva labels - filmy, seriály.


Ráda bych vyhověla všem. Snad se mi to povede!

A jen tak náhodou někdo neví, copak je tohle za film? (viz obrázek)

Když se vás zeptám, aby jste se představili, co řeknete?

„Matka, sestra, kamarádka.“
„Manželka, aktivista, muzikant.“
„Marketing pro, ctižádostivý spisovatel, svobodný rodič.“

Popisujeme se podle toho, čím jsme pro druhé. Ale jak často se představujeme tím, čím se cítíme být?

Jste víc než to co jste dokázali.

Jste víc než matka, dcera, žena, skvělá kuchařka, kariéristka, zpěvačka nebo amatérský komik. 

Jste víc než jen práce, kterou děláte. Víc než jen kus masa.

Jste silné. Odvážné. Krásné. Opravdové. Zranitelné. Skutečné.

Když prohlédnete přes to, co jste pro okolní svět, kdo jste?




by: Anastasia Amour - Who are you to yourself
Příspěvek není můj, je mnou přeložený. Pokud umíte anglicky, přečtěte si jej na odkazu viz výše. Příspěvek mě doopravdy zaujal, přijde mi škoda, že by si ho nemohlo přečíst více lidí.

Obrázek: http://fav.me/d7fbg7e

Nejsem vůbec spokojená s tím jak to tu vypadá. Celé to dnes předělávám.
Je to takové vaření...

• Dvě čajové lžíce roztomilosti
• Tři polívkové lžíce vtipů

Měla jsem obrovskou chuť začít psát před nějakou dobou blog, také jsem začala, ale po pár příspěvcích přišla taková rána, že jsem od února nebyla schopná nic napsat.

Byla jsem ve čtvrtém ročníku na střední škole a maturita se blížila. Né, že bych zrovna já, se tím nějak extra trápila. Na rovinu to zkrátím a řeknu vám, že jsem si školu vybrala špatně. Obor byl v pořádku, ale moje průmyslová škola byla vyplněná spíše chlapci, než slečnami. Od toho se také odvíjí fakt, že na škole byli učitelé, kteří všechny slečny podceňovali. Nechci se tu dnes zabývat feminismem, ale vy holky chápete - ženy a technika, to prý 'nejde dohromady'. Jediná mladá slečna učitelka - naprostý poklad, se kterým jsem si rozuměla nejvíc na světě. Jediný důvod proč na té škole zůstat a studovat dál. Je to ještě lepší, protože já tenhle poklad vyhrála za paní třídní profesorku. Jsem dosti introvertní typ, a měla jsem dost problémů. Nikdy jsem nic neřekla, ale když jsme si začaly povídat, jako kdyby mě znala a vše se mnou začala řešit - nikdo mi v té době, kdy jsem nejvíc potřebovala, více nepomohl.

Blížila se maturita,
když mi píše můj přítel, v pondělí kolem osmé hodiny: „Jani, Jani! Zuzka už nikdy nepřijde.“

Myslela jsem, že si ze mě dělá srandu. Byla tak mladá, nebylo jí ani třicet let. Moje třídní profesorka v neděli umřela, v nemocnici na následek z nehody. Naprostý šok. Nával takové bolesti, že jsem nevěděla co dělat, jak se chovat. První hodinu ve škole jsme měli mít matematiku. Takový zvláštní klid, u kterého byli slyšet jen slzy dopadající na lavici. 
Odmítání, to přece není možný.
Nespravedlnost.
Život.


Tohle mě porazilo.
Tolik a tolik jsem přemýšlela. Nemáme čas se nudit, válet se u televize. Nikdy nevíte, co se třeba zrovna Vám může přihodit. Proto žijte. Nebuďte naštvaní. Buďte šťastní. Je to šíleně důležité, tak takový buďte. Uvědomila jsem si fakt, že dětství je království, ve kterém nikdo neumírá. Nevím odkud tahle věta/citát je. Dočetla jsem se, že to bylo snad ve stmívání. Dávejte na sebe tedy pozor.

Ptali se mě kamarádi, jak jsem se se smrtí vyrovnala. K životu smrt patří, ale hrozně se bolest liší podle toho, kdo Vám právě umřel. Umřela mi prababička, která byla hodně nemocná. To bylo něco, co čekáte, a tak jsem se mohla rozloučit. Měla jsem ale kamaráda, kterému před očima auto přejelo přítelkyni a ona mu pak umřela v náručí. To je něco, z čeho se vaše srdce nikdy nevzpamatuje. Ta bolest se nesmí odmítat, člověk se s tím musí vyrovnat a přijmout to. Nemám toho tolik za sebou, určitě v nějaký čas zmoudříte a dokážete se se smrtí vyrovnat. Nikdy nevíte, kdy někomu v hlavě třeba praskne aneurysma. Nevíte nic, jako John Snow.

Žijte štěstím a radostí.
Neohlížejte se a žijte!


PS.: Věc se má tak, že pokud by si někdo přečetl, poznal pár jmen a přihodil i datum, tak může poznat o kom článek je. Všichni co jí znali a milovali. Nemyslím to zle, skládám tím úctu naprosto úžasnému člověku, který mi nesnesitelně chybí. Do teď tomu nemůžu ani uvěřit. Prosím, pochopte mě. Potřebovala jsem tohle veřejně napsat. Hrozně mi to pomohlo a jelikož také žila i v tomhle virtuálním světě, nemyslím si, že by s tím měla problém.

Děkuju.

,,Jseš hrozný prase, Jano!" říkám si pořád a pořád dokola. Ráno vstanu s bolestí břicha, tak si říkám: ,, Možná bych mohla začít jíst menší porce a nepatlat jedno přes druhý."

Přijde mi, že na těch českých internetech je nějak málo recenzí bio kosmetiky. Pořád zkouším nové a nové bio šampóny. Podle mě by šampóny bez SLS, SLES, látek na bázi minerálních olejů, silikonů, syntetické parfemace a v neposlední řade netestované na zvířatech, měli vládnout světu. Doufám, že se toho okamžiku dožiju.

V Kotvě je obchůdek plný úsměvu, který prodává biokosmetiku - http://www.biooo.cz/.
Pracuje tam spousta milých lidí, kteří Vám nabídnou pomoc a darují úsměv. Přitom to není, takový ten obchod, kde si prodavači hrají na supy a Vy si připadáte jako čerstvý kus masa (tak si trochu připadám v Lush).

Vybrala jsem si Levandulový šampón od Urtekram. Voní naprosto božsky. Vždycky když nám na zahradě rozkvetou levandule, tak si musím alespoň jednu utrhnout, a pak k ní spokojeně přičuchávám zbytek dne. Přesně tak šampón voní.

Neděle je skvělej den, nemusím vstávat v 5 ráno a plazit se do školy. Bohužel, doopravdy nesnáším neděli večer. Zítra ráno budu muset zase vstávat a zase jít, tam kam zrovna dvakrát nechci. Maturita se blíží a já stále neumím nic. Tenhle víkend byl obzvláště divný. Přirovnala bych ho k bradavici. Všichni víme, co bradavice je, co obsahuje a je voprus mít bradavici. Obzvlášť třeba na nose. No, a teď celej víkend je jak bradavice. Super!V sobotu se probudíte a chcete si jít zaběhat, ale jste tak šíleně líný, že ani nevstanete. Můžete mi někdo poradit, jak se z toho mám vyléčit? Z té lenosti? Jak se mám přinutit, zvednout svůj zadek a jít si zaběhat. A když už jdu, tak jsem zklamaná, že nevydržím běžet hodinu, ale pouhých dvacet minut. Nejde o to, že bych byla neschopná běhat, ale mám z běháním spojené né moc hezké vzpomínky. Takže na jednu stranu jsem pyšná na to, že jsem doopravdy běhat šla, ale na druhou stranu jsem zklamaná z minulosti. Jsem tak smutná, že nejsem ten typ člověka, který je schopný zapomenout na minulost. Pořád a pořád o ní přemýšlím. Pořád mě pronásleduje, furt mě nějak dobíhá. Doufám, že jednoho dne jí uteču a všem co mají stejný problém vážně přeji to stejný. :)

          Milé slečny,

Chcete ty protivný učitele matematiky strčit do kapsy? Stačí obětovat trochu času, a matematika vám už problém dělat nebude! Tak čtěte dál :)

Moji překrásní přátelé,

přiznám se vám, že tuto pleťovou antistresovou masku s minerály z Mrtvého moře od Freemana jsem si koupila jen kvůli tomu, že je modrá. Občas je prostě potřeba si ksichtík totálně zmazat jakousi krémovou modrou hmotou a cítit se, jako kdyby jsme byli v péči profesionálů. Protože jaký jiný produkt má takhle skvělou barvu?
     
Můžu vám tedy potvrdit, že maska je doopravdy modrá. Nanáší se v pohodě. U sebe v pokoji si jí dám na obličej, a maska mě nijak neobtěžuje. Dále bych ráda zmínila čistící pěnu, také do této série minerálů z Mrtvého moře.

Proboha! Já jsem tak šíleně, ale naprosto šíleně líná! Já bych chtěla dělat tolik věcí, ale bohužel jsem neuvěřitelně líná, a tak radši nedělám nic.