,,Jseš hrozný prase, Jano!" říkám si pořád a pořád dokola. Ráno vstanu s bolestí břicha, tak si říkám: ,, Možná bych mohla začít jíst menší porce a nepatlat jedno přes druhý."
Haha, dovolte, abych se zasmála sama sobě. Ráno jako obvykle zaspím, tak se rozhodnu, že do města pojedu s bráchou, protože bych se musela v opačném případě vypravit do deseti minut. Oznámím informaci bratrovi a už se natěšená plnou rychlostí valím do kuchyně. Vytáhnu misku a nasypu si medové kolečka a celé to zaliji mlékem. Zhltnu to a zas v lednici vyhlížím něco dobrého.
,,Jééé! Pribináček!" říká si můj žaludek.
Moje forma na léto, která se mi v ten moment utvoří v hlavě, tak nadšená není.
,,Co je na jednom Pribináčku." odfrkne si žaludek.
No, to je pravda. Nic. Nic na něm není. Takže ve chvíli už žádný Pribiňák není.
Přežijete dopoledne a už se těším na oběd. K obědu nic moc, ale najím se. Po tomto obědě s přítelem si můj milovaný uvědomí, že má hlad, a že by jsme se mohli jít podívat do Alberta na nějaké dobroty. Dobře. Na tom není nic zlého. Začíná to být ale zlý, když si miláček vezme mandle v bílé čokoládě s kokosovým posypkem, jahodový donut a jojo vexty.
Přežijete dopoledne a už se těším na oběd. K obědu nic moc, ale najím se. Po tomto obědě s přítelem si můj milovaný uvědomí, že má hlad, a že by jsme se mohli jít podívat do Alberta na nějaké dobroty. Dobře. Na tom není nic zlého. Začíná to být ale zlý, když si miláček vezme mandle v bílé čokoládě s kokosovým posypkem, jahodový donut a jojo vexty.
